fbpx

Terapeut Jan Vojtko: co ti prozradí a co ne?

Akademičtí psychologové a vztahový terapeuti, jako je například Jan Vojtko, ti nabízí mnoho užitečných informací a funkčních tipů. Navzdory tomu ti nedokáží poskytnout kompletní obraz o tom, jak dnešní vztahy fungují. Proč?

Jan Vojtko tvrdí, že vztahy jsou fuška. Podle mýho názoru můžou být klidně i hruška, pokud si vybíráš nevhodné partnerky a přistupuješ ke vztahům bez znalosti toho, jak funguje vztahová dynamika mezi muži a ženami.
Jan Vojtko tvrdí, že vztahy jsou fuška. Podle mýho názoru můžou být klidně i hruška, pokud si vybíráš nevhodné partnerky a přistupuješ ke vztahům bez znalosti toho, jak funguje vztahová dynamika mezi muži a ženami.

JAN VOJTKO A JEHO PŘEDNÁŠKA

Na doporučení jedné velmi inteligentní holky, jejíchž znalostí si vážím, jsem se mrkl na téměř dvouhodinovou přednášku párového psychologa jménem Jan Vojtko odehrávající na půdě FF UK. Název přednášky zní Vztahy jsou…fuška. Tenhle týpek, jak jsem ho už párkrát zaznamenal, se ve svém oboru stává jakousi celebritou. Spolupracuje například s populárním IG projektem Ester a Josefína a objevil se už v řadě médií jako DVTV, Reflex, Český rozhlas a tak dále. Tato jediná přednáška ostatně dosahuje na YT více jak čtvrt mega zhlédnutí, což v daném oboru představuje velmi slušné číslo.

Musím říct, že jsem k dané přednášce přistupoval apriori docela skepticky. Čekal jsem snůšku obecných, akademických keců, které v praxi nebudou příliš k užitku. Naplnila se moje očekávání? Ani náhodou!

JAN VOJTKO: RADY

Musím uznat, že Jan Vojtko během přednášky v dobrym smyslu slova docela perlí. Živým až afektovaným způsobem komentuje realitu dnešních vztahů a přináší pravdivý a funkční tipy, jak se v této oblasti líp orientovat a fungovat. Osobně souhlasím s 90 % toho, co říká. V rámci tohoto článku nebudu přinášet nějaký obsáhlý soubor komentářů na téma obsahu přednášky. Doporučuju ti se na ni prostě podívat.

Vztahy jsou...fuška.
Vztahy jsou…fuška.

CO SE MU PODAŘILO VYSTIHNOUT

Níže uvádím stručný seznam některých aspektů vztahové dynamiky, který Vojtko podle mého názoru dobře vystihl:

  • Varování před tzv. „You complete me“ syndromem – tedy doporučení, že člověk by neměl očekávat, že ho vztah „zachrání“ a doplní. A naopak rada, že jedinec by měl být nejdřív sám se sebou srovnaný a spokojený a až posléze vstupovat do vztahu s jiným člověkem.
  • Varování před Mentalitou oběti – aneb emočně vyspělý člověk neobviňuje ostatní za to, jak se cítí.
  • Fáze romanticko-sexuálního vztahu – upozornění na to, že vztah má své fáze. 1. Symbiotická fáze – během první fáze zvané též NRE (new relationship energy) jsme opojeni hormony a díváme se na partnera velmi nekriticky. Tato fáze dnes trvá přibližně půl roku až rok, někdy méně. , 2. Diferenciační fáze – v tu chvíli se lidé na partnera náhle začínají dívat kriticky a velmi často se rozcházejí. 3. Komitující fáze – až v této fázi po překonání diferenciačního období by se měli lidé k sobě sestěhovat. (Jaké je podle mě největší šílenství? Začít spolu bydlet během symbiotické fáze).
  • Sériová monogamie – nejčastější forma dnešních vztahů, kdy člověk střídá monogamní partnery.
  • Ve vztahu je potřeba respekt (nikoli tolerance) a odvaha (například ze vztahu odejít).
  • Dlouhodobé vztahy stojí na vášni a pohodě (tedy dle mého názoru na absenci drama).
  • Pro uchování vášně je potřeba si pravidelně chybět a vyhnout se nudě. (Jak sám v rámci Lovcova deníku mnohokrát opakuju – nuda je tou nejhorší emocí, kterou k tobě žena může v romanticko-sexuálním kontextu cítit).
  • Lásku si nevyprosíš: Jak zní staré, klasické Red Pill úsloví „You can´t negotiate desire“ – Touhu si zkrátka nevyjednáš. Buď ji k tobě žena cítí, nebo ne.
  • Jan Vojtko tvrdí, že vztahy typu „fuck buddy “ (kamarádi s benefity) jsou v pohodě, akorát je potřeba v jejich rámci určit jasná pravidla. Na tento fakt upozorňuju například v této kapitole věnované nemonogamním vztahům.

MOJE ZKUŠENOST S PÁROVOU TERAPIÍ

Nicméně Vojtkova přednáška ve mě zanechala stejný dojem jako párová terapie, kterou jsem kdysi, před více než osmi lety, absolvoval se svou tehdejší přítelkyní. Začalo to tenkrát tak, že přítelkyně trpěla posttraumatickým syndromem po přepadení na ulici v Paříži. V návaznosti na to začala docházet k jedné vynikající psycholožce. Na několik sezení jsem ji doprovázel a vznikla z toho určitá forma vztahové terapie. S přítelkyní jsem měl tenkrát dlouhodobý vztah, který jsme nakonec ukončili po téměř jedenácti letech.

Vztahy jsou...fuška.
Vztahy jsou…fuška.

KONTROVERZNÍ OTÁZKY, O KTERÝCH JAN VOJTKO A JEHO KOLEGOVÉ NEMLUVÍ

Z oněch sezení jsem odcházel vždy s pocitem, že akademická psychologie nabízí spoustu užitečných tipů, ale stejně jako Vojtkova přednáška, nepostihuje realitu vztahů v celé jeho šíři. Nedokázala mi například nikdy pořádně zodpovědět mimo jiné otázky jako:

  • Jak je možné, že u žen zpravidla zaznamenávám vyšší sexuální touhu, pokud se vůči nim chovám v určitém ohledu jako bad boy, nikoli jako hodný kluk?
  • Proč je to tak, že pokud chlap zahrnuje svou partnerku hodnotami jako pozornost, podpora, komfort, její sexuální atraktivita vůči němu v dlouhodobém horizontu výrazně klesá?
  • Jak je možné, že navzdory jasným logickým důkazům stejně žena v dlouhodobém romanticko-sexuálním vztahu nepřizná reálný stav věcí. (Dnes už dobře vím, že uplatňovat chlapskou logiku na oblasti, kde se žena řídí primárně emocemi, je nesmysl).
  • Proč ženy vytvářejí pravidla pro nápadníky, které považují za beta chlapy, a naopak pravidla porušují pro nápadníky, které považují za alfa chlapy?
  • Jak je možné, že v rámci oné do nebes vynášené komunikace stejně pravidelně narážím na to, že žena ve vztahu něco jiného říká a něco jiného dělá?
  • Jak je možné, že zatímco chlapovy role jsou statické, ženiny role jsou proměnlivé v závislosti na tom, zda jí zrovna vyhovuje tradiční, nebo spíše moderní, feministický pohled? Příklad: když je potřeba vyměnit kolo u auta nebo jít srovnat agresivního souseda, žena se bude dívat pravděpodobně na tebe stylem: „Udělej to!“. Když ty řekneš holce: „Udělej mi snídani.“, v části případů z toho vyjdeš jako tradiční misogyn.
  • Proč ženy samy v dnešní době zastávají jak tradiční názory, tak moderní, feministické postoje (tedy zcela protikladné agendy) v závislosti na tom, co se jim momentálně hodí? (Např. „Chlap by měl být chlap, vydělávat prachy a umět vyměnit pneumatiku, protože to já jako žena neumím. Postel ti ale povlékat nebudu, protože mě to nebaví. A jsi tradiční, zapšklej muskul a toxickej uzurpátor, pokud to po mně budeš vyžadovat!“)

Z oněch sezení jsem tak vždy odcházel s takovýmto hodnocením v hlavě: „Sakra, ta dáma má pravdu. Všechno, co říká, dává smysl. Nepostihuje ale celý stav věcí, pokud jde o vztahovou dynamiku. Něco tam zkrátka chybí.

PROBLÉM AKADEMICKÉ PSYCHOLOGIE

Akademická psychologie a párová terapie tedy dle mého názoru:

  • Správně analyzuje a popisuje mnohé aspekty vztahů.
  • Přináší funkční tipy a rady, jak ve vztazích fungovat.
  • A PŘESTO: sama o sobě nestačí k tomu, abys vztahy se ženami pochopil a byl schopen v nich dlouhodobě, stabilně a úspěšně fungovat. Její praktické uplatnění má zkrátka velmi jasné limity.

Sakra! Proč to tak je? Jednoduše proto, že ze své povahy musí být akademická psychologie korektní. Tedy oficiálně pojímat obě pohlaví a jejich vzájemnou vztahovou dynamiku na základě premisy, že muži a ženy jsou de facto stejní. Zároveň nezmiňovat určité věci, které v kontextu dnešní korektní, genderově vyvážené doby zní zkrátka poněkud nevhodně a kontroverzně.

Vztahy jsou...fuška.
Vztahy jsou…fuška.

CO TI JAN VOJTKO NEPROZRADÍ

Když tedy půjdeš na přednášku Jana Vojtka, nebo na vztahovou terapii jakýchkoli jiných, nepochybně skvělých a erudovaných psychologů, získáš soubor velmi užitečných rad a tipů, jak na vztahy. Nicméně některé zásadní teorie, rady a postupy, ti tyto dámy a pánové pravděpodobně nesdělí. Proč? Zkrátka jsou vzhledem k jejich statusu akademických pracovníků příliš kontroverzní. Příliš nekorektní. Informace tohoto typu, pokud o ně máš zájem, musíš zkrátka čerpat z jiných pramenů – například na Lovcově deníku.

Zkrátka, pokud chceš být ve vztahové oblasti úspěšný a spokojený, respektive chceš, aby ti tato oblast přinášela spíše více pozitiv než negativ, tak je dobré k poučkám psychologie přidat ještě několik tvrdých, neromantických pravd, které ti moderní akademická vztahová psychologie pravděpodobně zamlčí. Takže co ti Jan Vojtko pravděpodobně o vztazích neprozradí? Pojďme se mrknout!

KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD: VZTAH NA DÁLKU

Nejdřív konkrétní příklad. Jan Vojtko v závěru přednášky odpovídá na dotaz ohledně vztahů na dálku. Na základě jeho odpovědi si můžeme udělat určitou představu, jak vypadají jeho terapie.

Vezměme si tuto situaci: Vojtko přivítá u sebe v terapeutovně týpka, který nedávno zahájil vztah s atraktivní holkou, která ovšem dostala nabídku na roční pracovní stáž v daleké cizině (např. v Asii), kterou se chystá využít.

KOREKTNOST VS TVRDÁ REALITA

Jak bude vypadat Vojtkovo zhodnocení situace? Bude se pravděpodobně odvíjet v politicky korektním duchu asi takto: „Vztahy na dálku jsou složité, statistiky vám nepřejí, ale úspěch je možný. Bude to tvrdá práce a hodně odříkání. Měli byste se vidět alespoň jednou za měsíc nebo dva. A Skypovat si s kamerou, ať se vidíte. Pokud jsi odhodlaný, jdi do toho!“

Pokud týpek přijde za mnou, odpovím mu nikoli oficiálně akademicky, ale natvrdo a realisticky: „Kamaráde, jsi zdravý chlap s libidem více méně na standardní úrovni odpovídající tvému věku? Pokud ano, vztah na dálku jest čirá hovadina. Pro udržování vztahové intimity je potřeba zkrátka fyzická blízkost. Podobně jako při svádění holky se jí musíš dotýkat a navazovat s ní oční kontakt. To přes Skype neuděláš, i kdybys ovládal telekinezi, ty černokněžníku. Navíc, tvoje přítelkyně bude v cizině vystavena pravidelnému balení ze strany jiných chlapů.

Najdi jiné řešení: 1. dohodni se s přítelkyní, že zůstane s tebou 2. jeď s ní (už problematičtější řešení, jelikož budeš vstupovat do jejího vztahového rámce, který bys měl určovat zejména ty) 3. dohodněte se na formě nemonogamního vztahu. Rozhodně si jako dva mladí, zdraví lidé žijící v západní městské společnosti neslibujte monogamní vztah za situace, kdy spolu následující rok budete moci mít fyzický kontakt a sex maximálně jen jednou za několik měsíců, ty mamlasi!

CO DALŠÍHO TI JAN VOJTKO NEPROZRADÍ

Jaké další nepohodlné, nekorektní skutečnosti ti Jan Vojtko ze svého titulu akademického psychologa nejspíš neprozradí? Odhaduju , že mimo jiné tyto:

MUŽSKÁ VS ŽENSKÁ SEXUÁLNÍ STRATEGIE

Muži a ženy nejsou stejní a nemají ani stejnou sexuální strategii.

Celé tisíce let vývoje našeho druhu byla životní rutina i strategie žen zcela odlišná od chlapů. Několik desítek let feminismu a genderové rovnoprávnosti na tom nic nezmění.

Nepokoušej se tudíž do žen projekovat své chlapské myšlení. To je nejlepší cesta k tragickým omylůmŽeny se totiž v kontextu romanticko-sexuálních vztahů často rozhodují mnohem více na bázi emocí, nikoli logického myšlení.

  • Mužská sexuální strategie – mít sexuální přístup k co nejširšímu výběru atraktivních partnerek (tj. plodných žen s kvalitním genetickým potenciálem).
  • Ženská sexuální strategie – mít přístup k tomu nejelitnějšímu chlapovi v dosahu (tj. muži s největší mírou kvalitních zdrojů a nejvyšším potenciálem) – neboli takzvaná hypergamie.

Rozdílů mezi mužskou a ženskou sexuální strategií by si měl být vědom každý chlap, který navazuje se ženami romanticko-sexuální vztahy. Více na toto důležité téma najdeš ZDE.

Vztahy jsou…fuška.

HYPERGAMIE

A dále. Vnímání atraktivity druhého pohlaví není u mužů a žen identické. Muži se obecně na ženy dívají primárně jako na objekty krásy. Ženy se na muže obecně dívají komplexněji jako na objekty úspěchu (společenského/ekonomického/vzdělanostního-akademického). Zatímco ženě pro úspěch na sexuálním trhu stačí být primárně krásná, na tobě jako chlapovi leží břemeno výkonu. Aby ses stal úspěšným chlapem přitahujícím atraktivní ženy, musíš se stát tou nejlepší verzí sebe sama a ovládnout rovněž principy svádění a vztahové dynamiky. Jednoduše řečeno, musíš na sobě komplexně makat!

Ženy navazují dlouhodobé romanticko-sexuální vztahy zpravidla s muži, kteří je na společensko-ekonomickém žebříčku převyšují, nebo se minimálně nacházejí na stejné úrovni. Zkrátka ženy zpravidla randí a vdávají se „vzhůru“, nikoli níže, ačkoli se ti romantické filmy pokoušejí nabulíkovat něco jiného. To s sebou přináší několik významných důsledků pro vztahovou dynamiku:

  • Žena svého partnera průběžně testuje a zvažuje, zda partnerství s ním pro ni (a její děti) stále představuje tu nejlepší životní alternativu. Jakmile nabyde dlouhodobého dojmu, že tomu tak není, vztah pravděpodobně ukončí. A to navzdory tomu, že v minulosti její partner udělal všechno správně. Více než 70 % rozvodů a rozchodů dnes v západní společnosti iniciují ženy, jak tvrdí mimo jiné výzkum Stanford university.
  • Ženy v kontextu dlouhodobých vztahů (po odeznění NRE) milují muže spíše pragmatickou láskou a muži často bývají zklamáni tím, že je ženy nedokážou milovat tak romanticky, jak si pánové vysnili (tedy pro lásku samotnou). Jsou to naopak muži, kdo milují své partnerky romantickým způsobem.

DALŠÍ FAKTA O VZTAZÍCH

A tak dále. Vypisováním dalších faktů, které párový terapeut tak nějak korektně zamlčí, či o nich nebude diskutovat, bych se už jen opakoval. Stačí se podívat na další kapitoly Lovcova deníku:

Jan Vojtko – Vztahy jsou…fuška

LOVU ZDAR!

Dotazy a vztahový koučink: info@lovcuvdenik.cz

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *