„Budete to muset zaplatit!“ Číšník na tebe hází ledový pohled a mává účtem za jídlo, z něhož jsi ujedl tři sousta a pak ho vrátil kvůli nízké kvalitě. Okouzlující holka, se kterou obědváš, se na tebe tázavě dívá. Jak se zachováš? Budeš usilovat o vítězství, nebo kapituluješ?

Toto dilema jsem řešil během své dovolené. Proč o něm píšu? Protože ho považuju za velmi dobrou ilustraci tématu, jak konzistentně dosahovat vítězství ve všech oblastech života.

VÍTĚZSTVÍ – TO JE ZÁSADNÍ ŽIVOTNÍ TÉMA

Pokud ses nad motivem vyhrávání a vítězství v životě nikdy nijak zásadně nezamýšlel a neproblematizoval ho, prostě jsi jel tím způsobem, že někdy zabereš a zkusíš zvítězit, jindy se na to vykašleš a souboj prostě vypustíš (proč se namáhat, že jo), tak věřím, že ti tato kapitola může zásadně změnit život. Přípraven? Jdem na to!

GASTROŠARÁDA

Nejdřív zpátky k mému příběhu. Během dovolené, kterou jsem trávil s okouzlující ženou v malebném moravském městečku, jsme zašli na oběd do místní pizzerie. Oba jsme si objednali to samé jídlo z denního menu – rizoto s vepřovou panenkou. Potom, co nám ta gastronomická šaráda přistála na stole, jsem z ní ujedl tři sousta, zarazil se a tázavě se podíval na svou společnici. Nedalo se to jíst!

Ve chvílích, kdy cítím, že jsem ojebáván, se instinktivně chován asertivně, takže jsem zavolal číšníka a slušně mu sdělil, že jídlo není kvalitní a že ho vracíme.

NEJSEM ŽÁDNEJ GASTROSEXUÁL

Chci teď uvést několik důležitých faktů k této restaurační eskapádě:

• Nejsem žádnej vybíravej, ufňukanej gastrosexuál. Žeru rád a skoro všechno (nejim moc sladký, ale spíš kvůli fyzický kondici než chuťovým preferencím).
• Nejsem restaurační potížista. Nepamatuju si, že bych někdy v posledních letech vrátil v restauraci jídlo.
• Problém s jídlem byl následující: místo rizota nám na plochejch talířích přistála podivná matlanina velmi rozteklé konzistence. Abych byl vůči jejímu autorovi fér – maso (panenka) bylo čerstvé a v pořádku. Z celého jídla ovšem silně zaváněl jakýsi dochucovač typu podravka, který nechával na jazyku velmi nepříjemnou chemickou pachuť.
• Jelikož se nepovažuju za gastro odborníka, sám bych možná měl problém vyjádřit své znechucení, nicméně moje společnice se jídlem zabývá, na toto téma dokonce i provozovala blog, a její názor se zcela shodoval s mým.
• Rozhodujícím motivem k odmítnutí zaplatiti tuto šmakuládu pak byla její cena. Kdybych ji obdržel v nějaké jídelně či v bufetu za cenu okolo 150 korun, tak bych nejspíš zatnul zuby, spořádal ji a celou situaci vyřešil tím, že už se do podniku nikdy nevrátím. My se ovšem nacházeli v pizzerii, co se tvářila jako „lepší“ podnik a vedle rizota se na lístku skvěla částka okolo 300 korun. Nic strašnýho, ale přeci jen za to člověk už očekává kvalitu, která trochu předčí školní jídelnu.
• Z jídla každý nás ujedl cca 3-4 sousta. To znamená, že ho zůstalo na talíři cca 90 %.

POHOSTINSKÝ BIZÁR

Číšník překvapeně vyslechl mou kritiku, ovšem velmi slušně zareagoval omluvou a následným přislíbením že „nám samozřejmě nebude za jídlo nic účtováno“. Do této chvíle probíhalo vše v pořádku. Následně ovšem věci nabraly podobu nefalšovaného pohostinského bizáru, nad nímž by se asi Pohlreichovi protočily panenky.

S kručícími břichy jsme čekali na účet za pití, abychom se následně odebrali na oběd jinam. Místo číšníka s účtem se ovšem z útrob podniku vynořila jakási ženština. Držíc talíře s potravinovou šarádou hrdě v ruce nám v hysterickém monologu sdělila, že na té krmi není absolutně nic špatného, žádné dochucovadlo neobsahuje a celý ten dlabanec se vyznačuje prvotřídní kvalitou. Poté bez čekání na naši reakci pět zmizela ve své gastro-alchymistické laboratoři.

Trochu překvapeně jsme se nad tím pousmáli a považovali ten výstup za přehnanou reakci kuchtíkova uraženého ega. Události nabraly ovšem záhy velmi podivný vývoj. K našemu stolu přistoupil číšník, co předtím tak profesionálně zareagoval, a v ruce mával účtem, na který jsem zůstal zkoprněle zírat. Obsahoval totiž cenu obou jídel. Číšník jen ledově prohlásil: „Slyšeli jste majitelku. Jídlo je zcela v pořádku. Bohužel, budete to muset zaplatit!„

SNAŽIT SE O VÍTĚZSTVÍ NEBO KAPITULOVAT?

A je to tady! Snažit se o vítězství nebo se podvolit? Dilema bylo na světě! Přiznám se, že na vteřinu mi hlavou projela myšlenka, že to vzdám a kapituluju. Důvody byly následující:

• Nacházel jsem se na dovolený. Jako každej stupidní dovolenkář i já si chtěl užívat pohody, válet se, nikoli se hádat s pohostinskými teroristy.
• V podobné situaci jsem se nikdy neocitnul. Nedostatek zkušeností zde vytvářel velmi nepříjemný pocit nejistoty – jak se sakra taková situace řeší? Budem volat policajty? Obchodní inspekci? Pohlreicha? Babicu? Láďu Hrušku?

Okamžitě jsem si uštědřil mentální facku a připomněl si svou zásadu, které se vždy držím:

„KDYŽ O NĚCO JDE, VŽDYCKY SE SNAŽ O VÍTĚZSTVÍ, VŽDYCKY SE SNAŽ VYHRÁT!“

Pojďme se teď na toto pravidlo podívat blíže. Rozuzlení restaurační eskapády se dočtete v závěru kapitoly.

PROČ SE VŽDYCKY SNAŽÍM O VÍTĚZSTVÍ?

Vždycky se snaž vyhrát – této zásady se držím už mnoho let. Začal jsem se touto problematikou zabývat, když jsem se dočetl o pojmu Winner effect (do češtiny budu překládat jako Efekt vítězství).

Co je podstatou tohoto fenoménu? Jednoduše fakt, že vítězství v konfliktní situaci (či situaci, která má charakter soutěže) zvyšuje pravděpodobnost výhry v budoucích situacích tohoto typu. A naopak, prohra v konfliktní situaci zakládá vyšší pravděpodobnost prohry i v budoucnu.

Celý koncept je popsán zejména v souvislosti s různými druhy zvířat a více si o něm můžeš přečíst například na Wikipedii tady. Co považuju za velmi podstatné je, že podobný princip byl popsán i v případě lidí – konkrétně zejména sportovců mužského pohlaví. Studie zaměřená na tenisty například potvrdila, že i velmi těsná výhra či prohra má podstatný vliv na statistickou šanci vyhrát další set. Studie celý fenomén dává do souvislosti s hladinou testosteronu, kdy výhra hladinu tohoto hormonu zvyšuje a prohra naopak snižuje.

Co z toho plyne? I velmi těsná výhra v konfliktní situaci, soutěži zvyšuje tvou hladinu testosteronu a zakládá vyšší pravděpodobnost výhry v budoucnu. Chceš v životě vyhrávat? Pak se vždy, ve všech konfliktních situacích, kdy jde o něco podstatného, snaž o vítězství! Nikdy nekapituluj, nikdy se nepodvol!

ZBAVENÍ SE MENTALITY OBĚTI = VÍTĚZSTVÍ

Vždy se snaž o vítězství – tímto jednoduchým pravidlem se snažím maximálně řídit a vidím, že to funguje.

Celý tento princip pak dávám do úzké souvislosti s dalším tématem – zbavením se mentality oběti, které jsem popsal v této kapitole. Tento proces mimo jiné zahrnuje i to, že konfliktní, složité životní situace přestaneme pojímat jako něco tragického a nepříjemného, ale naopak je vítáme jako skvělou příležitost a výzvu, kde můžeme procvičit a posílit  své maskulinní kvality jako síla, odvaha, asertivita, dominance, odolnost, vytrvalost. Ve výsledku se tak stáváme silnějšími, dominantními jedinci, kteří prostě vítězí.  

VÍTĚZSTVÍ VŽDY A VŠUDE?

Musíme se snažit vyhrát naprosto vždy a za každé situace? Ne. Je potřeba filtrovat. Osobně se vždycky snažím vyhrávat v oblastech a situacích, které mají reálný dopad na mé fungování, postavení a spokojenost v praktickém životě. Přesně řečeno:

VŽDY SE SNAŽÍM O VÍTĚZSTVÍ, KDYŽ JDE O NĚCO PODSTATNÉHO!

KDY SE SNAŽÍM VYHRÁT

Pojďme se podívat na pár příkladů situací z praktického života, které mají přímý vliv na postavení a spokojenost v životě a je potřeba se v jejich průběhu maximálně snažit o vítězství:

• Konfliktní, hraniční situace v práci. Vedení například požaduje vyšší míru služebních cest, než byla dohodnuta při mém nástupu – odmítám přistoupit na požadavky a požaduju dodržování původní dohody. V krajním případě jsem ochoten pracovní poměr ukončit. Samozřejmě jse rád, že jako chlap podnikající ve svém vlastním byznysu nezávislém na lokaci dnes takovéto situace nemusím vůbec řešit. Pracuji výhradně dle sebe jako svůj jediný pán a šéf.
• Špatné služby, které si hradím, případně arogantní, neuctivé chování pracovníků ve službách – neakceptuju, jdu do konfliktu, kde se maximálně snažím o vítězství. Příklad: spím v hotelu, v nemž je i hudební klub, jehož produkce mi neumožňuje normálně usnout do pěti do rána. Slušně, ale asertivně dohodnu s recepcí přesun na jiný pokoj a 50% slevu z účtu. Jiná situace: Recepční se na mě v reakci na můj zcela adekvátní požadavek arogantně dívá a říká: „Nemůžu vám pomoct.“ A já odpovídám s úsměvem, ale pevně: „Ale můžete. Pojďme to nějak vymyslet. Rozhodně musíme tuhle situaci nějak vyřešit.“

DALŠÍ PODSTATNÉ SITUACE

• Obtěžující, konfliktní, nebo dokonce útočné chování ze strany jiných lidí za jakýchkoli situací. Naštěstí se nedostávám často do nějakých konfliktních, natož násilných střetů. Konflikt ale může přijít i například ze strany otrapy, který se mi snaží přebrat v klubu holku. V žádném případě nekapituluju, ale zatočím s ním tak, jak popisuju v této kapitole. Jiný příklad – soused začne bušit vrtačkou do zdi před osmou hodinou v sobotu ráno – s respektem, ale důrazně ho požádám, ať s tím dá o víkendu pokoj, případně, ať vrtá alespoň později.
• Konfliktní, dramatické chování holek, s nimiž se intimně stýkám – holka vytváří vůči mě neopodstatněné drama? Má vůči mě přehnané požadavky, který hystericky komunikuje? Mám příliš vysoký standard pro spokojenost v životě, abych něco takového akceptoval. Pokusy o ženské drama a manipulaci okamžitě eliminuji způsobem popsaným TADY.
• A samozřejmě všechny explicitní soutěže, závody a další formy kompetice – ať už se jedná o sparring v boxu nebo úspěch mého podnikání nezávislého na lokaci a rovněž mé životní mise.

NEPODSTATNÉ SITUACE

O výhru se nesnažím v situacích a oblastech, které považuji za natolik marginální a nepodstatné, že časová investice potřebná k výhře se zde prostě nevyplatí. Tady je pár příkadů:

• Hospodské a facebookové politické debaty. V podstatě se do nich zásadně nepouštím, ale kdybych se v nějaké hypoteticky ocitnul, o výhru se snažit nebudu, protože ať už bude výsledek jakýkoli, na můj praktický život nemá jakýkoli dopad. (Jiná situace by samozřejmě nastala, kdybych se dal na politiku – tam bych se v diskusích vždy snažil úspěšně prosadit.)
• Dramatický dopravní situace – někdo mě protroubí nebo mi hodí před auto myšku. Pustím se do hysterického řidičského konfliktu? V žádném případě! Jsem příliš zaměstnaný prací na svých projektech, abych s nečím takovým ztrácel čas. Navíc, vítězství v hádce mi nepřinese jakýkoli reálný pozitivní dopad na můj život, akorát mě připraví o čas. Hysterické dopravní člobrdy tedy zásadně ignoruji (výjimku by samozřejmě představovala situace, kdyby některý z těchto klaunů vystoupil a pokusil se mě fyzicky inzultovat. Zde by náhle situace získala reálný přesah do mého praktického života a v tu chvíli bych se okamžitě snažil zvítězit – v případě nutné obrany bych například neváhal použít mé znalosti Muay Thai).   
• Drobné rozdíly v preferencích ve vztazích: holka chce koukat na jiný film než já; holka chce jít na kafe do jiného podniku než já apod. – tohle jsou v naprosté většině marginální detaily, které podstatně neovlivňují mé postavení a spokojenost v praktickém životě. Urputná snaha o vítězství zde vyznívá infantilně, nikoli maskulinně. Nemám problém se v těchto případech přizpůsobit preferenci druhé strany.

V TĚCHTO A PODOBNÝCH SITUACÍCH UPLATŇUJI VŽDY MAXIMÁLNÍ UVOLNĚNOST A NEZÁVISLOST NA VÝSLEDKU.

VYVRCHOLENÍ RESTAURAČNÍ EPOPEJE

Po vysvětlení fenoménu Efekt vítězství se dostávám k rozuzlení restaurační eskapády.

Asi už tušíš, jaká byla moje finální reakce. Peněženku jsem schoval do kapsy a jednoduše prohlásil: „Nezlobte se, ale jídlo vám v žádném případě nezaplatím.

Už v podstatě nejde ani tolik o to, jestli bylo kvalitní, nebo ne. Vaše chování a přístup k zákazníkům je neuvěřitelně neprofesionální. Vy mi nejdříve jasně slíbíte, že jídlo platit nebudeme, pak přijde majitelka podniku a něco na nás řve a vy pak přijdete s účtem a požadujete zaplacení celé částky. To snad nemyslíte vážně! Klidně zavolejte policajty, nebo to budeme řešit přes obchodní inspekci, nebo právníky, ale jak říkám, v žádném případě vám jídlo tady a teď nezaplatím!“

Číšník odešel na chvíli zmizel, aby se za chvíli objevil jeho mladší kolega a sdělil nám, že můžeme odejít zcela bez placení (tzn. i bez placení pití, které bylo v pořádku). Podivné finále, která parádně korunuje absurditu přístupu celého toho podivného restauračního podniku. V klidu a spokojeně jsem přijal vítězství v situaci a před odchodem samozřejmě zanechal na stole peníze za pití.

BYLA TO VLASTNĚ SRANDA

Ačkoli celá situace měla veskrze nepříjemný, konfliktní a absurdní charakter, bral jsem ji jako cosi pozitivního – skvělou a vlastně i trochu zábavnou příležitost procvičit si asertivitu korunovanou výhrou v celé situaci.

Jsem si také jistý, že moje chování a přístup v celé situaci bylo sledováno mojí společnicí. Zkus se zamyslet sám – kdy budeš holce připadat atraktivnější? Když stáhneš ocas a podvolíš se, nebo když budeš slušně, ale asertivně bojovat a zvítězíš? Řek bych, že odpověď je jasná.

V SITUACÍCH, V NICHŽ JDE O NĚCO PODSTATNÉHO (A ZEJMÉNA, KDYŽ JSI V PRÁVU), NIKDY NEKAPITULUJ, NIKDY NEPŘIJMI PORÁŽKU. VŽDY SE SNAŽ O VÍTĚZSTVÍ. VŽDYCKY SE SNAŽ VYHRÁT! ZVÝŠÍŠ TAK PRAVDĚPODOBNOST, ŽE I V BUDOUCNU BUDEŠ VÍTĚZEM, NIKOLI PORAŽENÝM.

LOVU ZDAR!

Tento deník má reálný, autobiografický základ a obsahuje popis událostí, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány. Jména určitých míst a osob byla změněna s ohledem na soukromí těchto lidí.

STAŇ SE SOUČÁSTÍ LOVCOVA KRUHU ZDE→