fbpx

První Lov

Stromovka. Hezká holka sedící opřená o strom kousek od cesty, kam chodim pravidelně běhat. Kraťasy odhalujou hezký dlouhý nohy. Pod upnutym bílým tričkem se rýsujou větší kozy.

Hezká holka v parku
Hezká holka ve Stromovce

PŘEKVAPIVEJ OTVÍRÁK

Neděle, 3. června 2018

„To je vlastně znamení,“ pomyslim si. Spíš jen tak ze srandy, nejsem žádnej fatalista. Faktem ale je, že jsem ještě jsem nezažil, aby tu kousek od trasy, kde běhám, seděla v trávě hezká holka.

„Ahoj, nevíš, kde je tady Stromovka?“ zeptám se, když se k ní přiblížim na dva kroky. Napoprvý jsem se rozhod použít tenhle rádoby vtipnej a trochu matoucí otvírák. Přijdete za holkou a položíte jí dotaz ohledně něčeho naprosto zjevnýho a samozřejmýho. Trochu ji tím zmatete a následně rozesmějete, což pomůže překonat počáteční strnulost v konverzaci a připraví to půdu pro pozvání na rande.  

„Cože?“ zdvihne hlavu od knihy, usměje se a sundá si brýle. V tu chvíli zjišťuju, že do obličeje není až tak hezká, jak jsem doufal, ale pořád to není špatný.

„Dělám si srandu.“ ušklíbnu se. Překvapeně si uvědomuju, že vlastně necítím žádnou nervozitu. Je to jednodušší, než jsem čekal.

„Líbíš se mi. Chci tě pozvat na kafe nebo na pivo, co říkáš?“ usměju se.   Pořád se usmívá, ale všiml jsem si, že se trochu zarazila. Je to můj první pokus, takže to nijak nehrotím: „Pokud teda nemáš přítele. Nerad bych se dostal do křížku s nějakym svalovcem.“ dodávám s úsměvem. „Jo, mám přítele.“ přitaká. „Ok,“ kývnu na znamení, že rozumím. Možná je to pravda, možná se jí jen nelíbím. Upocenej, rozcuchanej, ve vytahanym tílku.

SKVĚLEJ POCIT

A nebo to chce trochu víc zatlačit. Napoprvý to nechávám bejt. I tak mám skvělej pocit. Adrenalin ve mě pumpuje tak, že se cítím až trochu zfetovaně, když odcházím. Tak takhle vypadá denní „cold approach“, jak to běžně nazývaj diskutující na fórech zabývajících se balením holek. Česky tenhle termín budu překládat jako studený balení.

Ve zkratce se jedná o oslovení naprosto neznámý hezký holky někde venku, třeba na ulici, během dne, za střízliva, a následný pozvání na rande. Aktivita, kterou spoustu chlapů považuje za noční můru. Nedokáží si prostě představit, že by něco takového udělali.

STRACH Z OSLOVENÍ

Odcházim s dobrym pocitem a to je nejdůležitější. I když mě odmítla, radost nad tím, že jsem překonal strach a mluvil úplně v klidu, mnohonásobně převážila zklamání.

Jo, takzvaná approach anxiety – nervozita z oslovení neznámý holky s jasným cílem jí komunikovat sympatie a pozvat ji na rande –  nebudu lhát, že žádnou nepociťuju. S holkama mám celkem bohatý zkušenosti, ale jen tak přijít k neznámý slečně na ulici nebo v parku a říct si o rande, to je něco jinýho.

Nad ničim nefilosofuj a holku oslov!
Nad ničim nefilosofuj a holku oslov!

PARTY S KRÁSKOU Z KARIBIKU

Možná jsem dnes trochu apatičtější i kvůli kocovině. Předchozí večer jsem šel ven na Letnou, kde jsem potkal svou kamarádku původem z Karibiku. Josephine žije v Praze už dlouho a kamkoli přijde vzbudí pořádnej rozruch. Její černoškej temperament tu prostě furt působí nezvykle a exoticky.  Na začátku loňskýho roku, od Silvestra do konce února, jsme spolu prožili pár vášnivejch tejdnů.

Ona to chtěla rozvinout v chození, já ne. Jednak kvůli tomu, že má povahu divoký holky, která by se podle mě snad ani neměla pokoušet proměnit v „girlfriend material“. Buduje si sice slušnou kariéru v korporátu, ale miluje taky party a rozličné druhy drog administrovaných povětšinou šňupáním. Sama mi přiznala, že zatím podváděla každého svého přítele.

Další důvod představuje to, že fyzicky není až tak můj typ. Sice se může pochlubit krásnou vysportovanou postavou, dlouhýma nohama a sexy prdelí a rovněž je velmi inteligentní a vtipná. Na můj vkus z ní ovšem někdy čiší přílišná maskulinita. Možná i kvůli tomu, že má bisexuální sklony.

AUTOMECHANIKŮV SEN

Beru ji jako velmi atraktivní kamarádku s benefity. Dodnes se musím smát, když si vzpomenu, jak mě jednou doprovodila do autoservisu, kde jsem byl vyzvednout svůj porouchanej vehikl. Oblíkla si tenkrát miniaturní kraťasy a vzdrušnej top. Chlapi v dílně zamrzli uprostřed pohybu a zůstali na ni zírat s otevřenou pusou. Milan, můj automechanik, se místo obvyklých vtípků jen obdivně ušklíbl: „Máš hezkou kámošku!“

„Tak ať vám nepraskne zvedák, kluci,“ zahlásila s jejím roztomilym přízvukem.

PLUS KAMARÁDKY Z AFRIKY

Josephine na Letnou přivedla dvě kamarádky z Afriky. Jednu hodně hubenou v přiléhavém tričku, pod nímž se rýsovaly její malé kozy. Naostro, bez podprsenky. Druhá byla trochu nižší s velkým zadkem a ještě většími rty. Dali jsem si pár piv a pak se přesunuli do Klubovny, kde na nás čekal můj dobrej přítel pan Švestka a jeho kámoš Dan. Mimochodem, s panem Švestkou jsem zažil velmi zábavné chvíle v Brně.

Pan Švestka patří mezi velké milovníky tuzemskýho rumu a okamžitě se chopil příležitosti edukovat děvčata o tom, že lahodný rum nemusí být nutně vyroben z cukrové třtiny, nýbrž i, světe div se, z brambor. Říkat něco takového holce z Karibiku by se dalo považovat za svatokrádež. Nicméně pan Švestka je ve své věci vytrvalý a přesvědčivý a pokud si odmyslíme senzorické vlastnosti, karibské rumy i ten „náš“ ve výsledku fungují stejně.

Po pár panácích se holky dostaly do ráže. Když uviděly pěknýho chlapa, kvitovaly jeho přítomnost kolektivnim zpěvem sexy černsošskejch songů ve francoužštině. Jedna z holek od vedlejšího stolu si s sebou, bůh ví proč, přinesla gymnastický kruhy a z dlouhý chvíle si stoupla na trávník před hospodou a začala s ním točit kolem boků. Černošský holky se hned přidaly a ukázaly jí, co to znamená, když se řekne „Shake your moneymaker!“

POKRAČUJEM DO KLUBU

 Pan Švestka i jeho kamarád se pak sebrali k odchodu domu k velký lítosti našich společnic, protože Dan se jim zamlouval. Zjistil jsem, že kudrnatý bílý kluci s chlapeckou tvářičkou maj u černošek velkej úspěch. Zůstal jsem tedy sám s třema nadrženejma, opilejma holkama. Neměli jsme jinou možnost než pokračovat do klubu.

S omamnejma látkama je dobrý to při balení moc nepřehánět!
S omamnejma látkama je dobrý to při balení moc nepřehánět!

KOULE

Josephine se ke mně přitulila na parketu a strčila mi do pusy kouli (extázi). Omamnejm látkám se celkově snažim spíš vyhýbat a většinou se držím pravidla, že stačí alkohol a k tomu někdy cigára. Sám si drogy nikdy nekupuju, ale mám pár přátel, od nichž si občas k tomuto druhu kratochvílí nechám pootevřít dveře. Josephine je jedna z nich.

„Teď budeš moje bitch!“ usmála se. Trochu jsem zapomněl na její bisexualitu a to, že když se opije nebo nafetuje, chová se trochu jak nadrženej chlap.

„Ne, ty budeš moje bitch!“ chytil jsem ji za rameno a druhou rukou ji plácnul přes prdel.

„Ne, ty budeš moje bitch!“ kontrovala.

Tohle bude nekonečná diskuse. Jediným způsobem, jak jí učinit přítrž, je přijít s novým tématem: „Rád bych to dneska dělal s tebou a s tvýma kamarádkama.“ Pošeptal jsem ji do ucha s chytráckým úsměvem.

„To se budeš muset zeptat jich,“ usmála se.

TROJKA

Hubená kamarádka někam zmizela. Trochu mě to mrzelo, protože se mi líbila víc. Nabrali jsme tedy do taxíku druhou kámošku Nany s velkým zadkem. Doma u Josephine jsme pustili hudbu a nalili si něco k pití.

Nepovažuju se za milovníka tance, ale vždycky mě bavilo, když mě Josephine učila tancovat. Nemlátit sebou jako klasickej bílej penis, co většinu energie vydá na frenetický kmitání končetinama. Naopak držet hořejšek stabilní a pěkně se uvolnit v bocích a kolenou. „It´s all in the hips, baby!“ Na bílýho kluka to prej dělám obstojně.   Pili jsme, tancovali a já obě holky při tom postupně svlíknul do naha. Střídavě jsem je líbal a plácal přes zadky. Pak se u Josephine přeci jen začala projevovat žárlivost. Řekla mi, že její kamarádka to má ráda tvrdě. Zkrátka, když musí být submisivní. To mi udělalo radost. V sexu jsem rád dominantní i tvrdej, pokud se to holce líbí.  Pak nám skočila pro pivo, cigára, dala nám kondomy a vyrazila zpátky do klubu.

Sex s Nany
Sex s Nany

SEX S NANY

Hned na to jsem hodil Nany na postel. Sundal jsem si pásek a nařezal jí, zatímco druhou ruku jsem jí strčil do kundy, skoro celou pěst. Dělal jsem jí to tak chvíli rukou, pak jsem jí omotal pásek přes sponu kolem krku a zasunul do ní péro zezadu. Šukali jsme. Nebylo to špatný, ale jako vždycky, když se nacházim v takto vyjetym stavu, jsem cítil, že se neudělám. Zahekal jsem teda jako starej dědek, natáhl se vedle ní a usnul. Ráno jsem se probudil s hroznou bolestí hlavy a tak jsem se ani o nic nepokoušel.  Věděl jsem, že by to nemělo smysl, protože by se mi nepostavil. Nany byla trochu zklamaná. Josephine to se mnou měla ráda a asi jí něco předem napovídala a možná trochu zvedla očekávání. No, možná příště.

S kocovinou jsem se dopotácel domu, hodil na sebe tílko a kraťasy a šel to vyběhat do Stromovky. Načež jsem si vzpomněl, že mám na ten den naplánováno trénovat studený balení. Nedalo se nic dělat, musel jsem se do toho pustit.  

POKRAČOVÁNÍ VE STROMOVCE

S přánim příjemnýho zbytku dne opouštím hezkou čtenářku a běhám chvíli v parku. Pak se zastavím u konstrukcí na posilování. Kousek vedle dřepuje holka. Menší, tmavé kudrnaté vlasy, opálená. Není úplně můj typ, ale pohled na její zadek mě přesvědčí, abych ji oslovil.

„Hezkej pes,“ kývnu směrem k mrňavý čivavě, co se motá u jejích nohou. „Líbíš se mi, nechceš zajít na pivo nebo jonťák?“ usměju se.

„Aha,“ usmívá se a utírá si pot z čela. „No, to záleží na tom, kolik vám je. Mně je totiž šestnáct.“

Jak slyším, že mi vyká, začíná se smát. Teď zblízka to vidím, i když jí obličej částečně zakrývají brýle. Je opravdu hodně mladá. Tohle se při studenym balení bude občas stávat. Ideální je, když reagujete rychle, impulzivně. Pokud se vám holka líbí, tak ji oslovíte hned a přemýšlení necháte až na potom. Přílišný rozvažování škodí. Na druhou stranu se v té rychlosti může stát, že oslovíte holku, která není až tak hezká a nebo, jako v tomhle případě, je příliš mladá.

„Aha, šestnáct. To jsi mladá. Na tolik nevypadáš!“ zamumlám trochu překvapeně. „No, kdybys chtěla na kafe můžem jít i tak,“ moje id mi vkládá slova do úst, zatímco moje superego se vzteká: „Ty jseš ale prase, šestnáctka!“   

S díky odmítne. Já jí popřeju hezkej večer a běžim domu. Dnešní balení je u konce.

LOVU ZDAR!

Dotazy: info@lovcuvdenik.cz

Tento deník má reálný, autobiografický základ a obsahuje popis událostí, které se skutečně staly tak, jak jsou popsány. Jména určitých míst a osob byla změněna s ohledem na soukromí těchto lidí.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *